12 klíčů jenž tvoří šťastnou rodinu

Nešťastných rodin je mnoho, den, co den jsou hádky, rozvody a opuštěné děti. Mnohdy jen pro nepochopení se, které roste, až dojde k nejhoršímu – rozchod. Nemluvím o rozchodu z důvodů násilí či nějaké závislosti.
Když se opravdu zamyslíme, proč se mnohdy rozcházíme, jistě přijdeme na to, že je to nepochopení se navzájem a špatná komunikace (stud, emocionální naprogramování, nenaslouchání, atd.).

Vztah je druhým krokem vedoucím k naplnění života.
Prvním je poznat sám sebe

Kdo na rozchod doplácí?

Ty, partner a děti, kterým se nedostává základních potřeb (nemluvím jen o penězích) a které neumí stát pevně nohama na zemi.

Pojďme se podívat na to, co dělají ti, kteří jsou v rodině šťastni a spokojeni.

  • Věří, že vztah může být trvalý a krásný.
  • Věří, že mohou láskyplně vychovávat své děti.
  • Že dětem předají schopnosti a dovednosti, které jim pomohou stát na vlastních nohách.

12 klíčů šťastné rodiny

1)  Rozhodnutí v závazek

Oba partneři vědí, že manželství je trvalý závazek. Důvěřují tomu, že když nastanou těžké chvíle, tak ten druhý neodejde.
Nejsou spolu, protože se to od nich očekává, jsou spolu, protože se tak rozhodli a mají velkou motivaci. Tou je láska a úcta.

Mnoho lidí vstupuje do vztahu už s tím, že mají záložní plán – rozchod. Když mají tento plán, většinou se splní.
„Co si přejeme, to se děje.“ Není to přání jen vyslovené nahlas, ale v našem nitru.
Když přijde nějaká překážka, tak snadno dojdou k rozhodnutí, že partner není pro ně stvořen a jdou dále. Hledají kličky, jak ze vztahu uniknout.

Když člověku na vztahu záleží, jen tak se neurazí, dokáže rychle odpustit a také se omluvit. Nevidí problémy, ale překážky, které zdolává pomoci toho druhého. Partneři si pomáhají, neukončují vztah. Vztah stojí na pevných základech.

Jak jste na tom vy?

Když se hádáte:

  • Litujete, že jste si partnera vzali?
  • Říkáte si v duchu či nahlas: „nejdu si někoho jiného“ nebo „odejdu“?
  • Představujete si, jaký by byl život s někým jiným?

Jestliže jste odpověděli na jedinou otázku ANO, pak je nejvyšší čas váš vztah posílit.

Jak na to?

Najděte si chvilku, co nejdříve, a popovídejte si. Odpovězte si na otázky:

  • Je naše manželství pevné
  • Jaké základní kameny máme ve vztahu? Máme pevné pilíře, na kterých můžete stavět
  • Přestává nám na vztahu záležet?
  •   Když ano, tak proč?
  •   Co můžeme udělat, abychom posílili vztah, mluvte konkrétně.

Malé typy

  • Dejte si třeba na kuchyňský stůl společnou fotografii.
  • Přes den se partnerovi ozvěte, zavolejte mu a zeptejte se, jak se má.
  • Cestou domů, občas kupte malý dárek.
  • Jednou za 3 měsíce napište zamilovaný dopis.
  • Jen tak obejměte……

 

2. Úcta

„Mít úctu k manželce, znamená, že si jí vážím a že neudělám nic, čím bych ji zranil nebo čím bych ublížil manželství.“
„Mít úctu k manželovi znamená, že mu ukazuji svým jednáním i slovy, jak moc si ho vážím a toužím po tom, aby byl šťastný.“

Projevit úctu nemusíme jen velkým gestem, ale také malými věcmi. Třeba říci „děkuji“.

Úcta = neubližovat. Partneři, jenž mají k sobě úctu, se nezaseknout na svém vlastním názoru. Berou na sebe ohled i ve chvílích, kdy spolu nesouhlasí. Když se v něčem neshodnou, pak spolu komunikují. S úctou si vyslechnou názor toho druhého a hledají řešení, které bude vyhovovat oběma stranám.

Partnerství, ve kterém úcta chybí je plná kritiky, sarkasmu, pohrdání. Zlé a jedovaté narážky, poznámky a vtipy na adresu partnera ničí důvěru, ubírají na sebevědomí a na lásce. Kam to vede? Odpověď jistě víte.
Na našich kurzech kladu velký důraz na úctu. Vysvětluji na mnoha příkladech, co znamená mít úctu.

Jak jste na tom vy?

Promítněte si své hádky, nebo nějakou dobu sledujte, jak se chováte a jak mluvíte při hádce.

  • Jak často slyší partner slova kritiky a jak často slova pochvaly?
  • Jak partnerovi projevuji úctu? Jakými způsoby?

Jak na to?

Najděte si chvilku, co nejdříve, a popovídejte si. Navzájem si odpovězte na otázky:

  • Zeptejte se partnera, zda od vás úctu cítí.
  • Jaká slova a činy partnera, zapříčiní to, že necítíte jeho úctu k vám?
  • Co by měl partner udělat, říkat a jak se chovat, abyste jeho úctu cítili?

Malé tipy

  • Na papír si každý napište 5 způsobů jakými vám ten druhý může projevovat úctu. Papíry si vyměňte a pracujte na tom.
  • Řekněte partnerovi, nebo napište, seznam věcí, které na něm máte rádi, že mu za ně děkujete a vážíte si ho.

Projevujte úctu tak, aby ji partner cítil.

 

3. Týmový přístup

Vstoupit do vztahu, znamená uzavřít dohodu o týmové práci. Není zde místo pro „sólo“. Není „já“, ale „my“. Aby byl vztah krásný a pevný, partneři musí spolupracovat. Jsou dva piloti v jednom letadle se stejným letovým plánem.

Když ve vztahu chybí „My“, a přijde jakýkoli problém (překážka) pak mají partneři tendenci bojovat proti sobě, ne proti překážce. Maličkosti se nafouknou do obřích rozměrů.

Když chybí týmová spolupráce, pak není partnerský vztah, ale vztah se spolubydlícím – dva lidé žijí vedle sebe, ale každý řídí své vlastní letadlo, sám. Týmový přístup je podstatou vztahu.

Jak jste na tom vy?

Odpovězte si:

  • Když si chcete odpočinout, potřebujete být bez partnera?
  • Říkáte si o některých věcech „to je moje“? Peníze, auto, dům……
  • Rozhodujete se sami o koupi věci, která je dražší? Koupím si nový počítač……
  • Udržujete si odstup od partnerovi rodiny, i když on je má rád?

Je zde nějaké ano, pak zapřemýšlejte, zda jste týmoví hráči.

Jak na to?

Najděte si chvilku, co nejdříve, a popovídejte si. Odpovězte si na otázky:

  • Hrajeme jako tým?
  • Ve kterých oblastech se nám daří v týmové spolupráci?
  • Ve kterých oblastech bychom se měli zlepšit?
  • Co můžeme udělat, abychom se zdokonalili v týmové hře?

Malé tipy

  • Neřešte, nehádejte se, kdo má pravdu a kdo ne. Důležitější je stát při sobě ne proti sobě.
  • Vynechejte slova „jak můžu vyhrát“, používejte slova „jak můžeme vyhrát“.

 

4. Odpuštění

Nikdo z nás není neomylný ani perfektní a čas od času uděláme hloupost nebo řekneme slova, která nás pak samotné mrzí. Jestliže známe sami sebe, pak není těžké odpustit druhému.

Ve vztahu je to nutností. Když se nás partner něčím dotkne, pak je to třeba ihned říci, s láskou, vyřešit a nechat odejít. Když se tím, co se stalo, budeme pořád zabývat, bude nás to vnitřně užírat, tělesně i citově to ublíží a nabourá vztah.
Ve šťastné rodině, kde se milují, se nezaobírají nedokonalostí, dívají se na to, aby spatřili člověka, jakým se snaží být a jakým je. Vyzdvihnou jeho klady. Chyby odpouští, nedokonalost vypouští.

Ano, omluva je na místě. Vaše odpuštění také.

Snadnější odpuštění je, když se problém týká obou partnerů. Těžší je odpustit, když za problém může jenom jeden. Přijmout omluvu a odpustit vyžaduje velkou pokoru a lásku. Také uvědomění si, že nikdo není dokonalý, ani vy ne.

Jak jste na tom vy?

Až se vás někdy partner něčím dotkne, zeptejte se sami sebe:

1)  Je to maličkost, nebo jsem schopen to přejít?

2)  Je to vážné, co provedl, že potřebuji omluvu (ona je vždy pěkná, ale ne všichni si to uvědomují), nebo to dokáži pustit?

3)  Nemám problém s přecitlivělostí?

Jak na to?

Opět si popovídejte a odpovězte na otázky:

  • Jak dlouho nám trvá, než si odpustíme?
  • Co můžeme udělat pro to, abychom si odpustili rychleji?

Odpuštění posiluje úctu a lásku k sobě samým i v partnerství. Jak odpustit?

 

5. Komunikace

Dostali jsme do vínku krásné dary, jeden z nich je řeč. Když s někým mluvíme, říkáme tomu, že komunikujeme. Komunikací si vyměňujeme myšlenky a pocity.
Jistě jste si všimly, že u každého bodu je komunikace. Je to jeden z nejzákladnějších bodů celého vztahu. Když mluvíme o šťastné rodině, tak se komunikace netýká jen dvou partnerů, ale také dětí.

„Komunikace je mostem, mezi vámi a dětmi.“

Určitě víte, že děti jsou od malička velmi komunikativní. Stále se na něco ptají, mluví a mluví. Odpovídejte jim. Najděte si čas a odpovídejte. Víte, v tom věku, ve kterém nejvíce potřebují rodiče, se vše vrátí. Dospívání je velmi náročné, určitě si vzpomenete na to své. Jak moc jste toužili povídat si o různých změnách, kterými jste procházeli – změny tělesné, psychické, vztahové, sexuální.

„Jaký komunikační vztah si s dětmi vytvoříte v dětství, tak ony s vámi budou mluvit v dospívání a dospělosti. Tak budou komunikovat se svými partnery.“
„Jak komunikuje partner s vámi, tak s ním mluvili rodiče.“

Jak jste na tom vy?

Popovídejte si s partnerem a odpovězte na otázky:

  • Je naše komunikace otevřená?
  • Mluvíme o všem, o pocitech, emocích, přáních, sexualitě? Když ne, proč?
  • Jak můžeme komunikaci mezi námi zlepšit?
  • Mluvíme dostatečně s dětmi (pokud je již máte)?
  • Odpovídáme jim na jejich otázky? Najdeme si na děti čas? Když ne, proč?

Malá velká rada

  • Mluvte s dětmi, kdykoli chtějí. I kdyby to mělo znamenat, že neuvidíte seriál nebo budete vzhůru o trochu déle nebo že neumyjte nádobí po večeři. Když za vámi přijde dítě večer, že si chce povídat, možná budete mít tendenci mu říci: „Teď ne, vždyť jsi měl celý den čas si povídat.“ Pro dítě také není jednoduché s některými věcmi za vámi přijít a možná dlouho sbíralo odvahu. A potom, copak není přáním každého rodiče, aby s ním děti mluvili? Pokud tedy rodiče děti milují.!?
  • Buďte přítomní a naslouchejte. Někteří rodiče s dětmi mluví, a přitom se dívají na televizi nebo čtou kraviny na fejsu. Myslíte si, že opravdu vnímáte děti, co říkají a co cítí? Jak by bylo vám, když chcete něco důležitého sdělit partnerovi a on se bude smát vtipu, který zrovna četl na fejsu?
    Když s vámi kdokoli mluví, vypněte vše a naslouchejte! Tím dáte najevo, že jsou děti (partner) pro vás důležití. Když nebudete plně pozorní, pak se děti uzavřou a budou hledat pomoc jinde.
  • Mluvte s dětmi jako rovný z rovným. Nedělejte z dětí hloupé lidi. Většinu jsou moudřejší než rodiče sami. Ne zkušenostmi, ale city a myšlenkami.
  • Odpovídejte upřímně, ony ví, kdy lžete. Mluvte s láskou v srdci, nereagujte přehnaně.
  • Využívejte ke komunikaci běžné situace. Třeba když jedete autem, u oběda či večeře, na procházce, na dovolené. To jsou situace, kdy jsme uvolnění, kdy jsme si blízko. Kdy rodina cítí, že nikdo není na problémy sám.
  • Nechte dítě uvolněné. Nechtějte od dětí, aby seděli rovně nebo se stále dívali do očí. Nechte je, ať se posadí, jak chtějí, ať se dívají, kam chtějí. Dejte jim prostor, čas, k tomu, aby se vyjádřili.
  • Najděte jazyk lásky dítěte.

„Člověk by měl být rychlý k naslouchání a pomalý k mluvení.“

 

6)  Být příkladem

Je v dnešní době pro rodiče velmi těžké. Každý rodič si přeje (měl přát) mít děti lepší, než je on sám. Aby tomu tak bylo, musí rodiče být příkladem. Musí žít podle toho, co děti učí.

Když dítě slyší, jak otec říká. „Řekni, že nejsem doma“, pak nemá důvod říkat pravdu.

Rodiče jsou pro dítě „bohy“. Rodiče jsou základem a mají veliký vliv na výchovu dětí. Jaký základ děti převezmou od rodičů, tak se budou chovat a jednat. Děti jsou jako houba, která nasákne všechno, co slyší a vidí. Pokud rodiče nejednají tak jak chtějí od dětí, dítě jim to jednoho dne řekne. „Chceš, ať chodím domů jak jsi řekla, ale ty sama chodíš pozdě.“ Odpovědí maminky může být: „Ty máš dělat to, co říkám, ne to, co dělám.“  To je být příkladem? Jaké ponaučení si dcera vezme? „Proč bych měla, když ona nemusí!“

Možná si rodiče myslí, že je děti neposlouchají, protože něco opakuji stokrát dokola. Stačí, aby se sami rodiče jednou neřídili tím, co říkají a dítě jim to ihned připomene. I když se nám nezdá, ale ony stále sledují každý náš krok. Děti nás kopírují.

Jak jste na tom vy?

Rodiče, odpovězte si na otázku:

  • „Chci, aby moje dítě bylo takové jako já?“

Jak na to?

Jestli-že nechcete, pak se nad sebou zamyslete. Přemýšlejte nad svých chování, zda jste upřímní k partnerovi, dětem, přátelům, rodině. Zda mluvíte pravdu, zda jednáte tak, jak chcete, aby jednali vaše děti. V čem jim nejste příkladem, to změňte.

„Jak se chováme k druhým, tak se chovají oni k nám.“

Omluvte se dětem. Pokud uděláte chybu, omluvte se dětem. Děti ví, že nejste dokonalí. Pokud se dětem (partnerovi) omluvíte za své chyby, dáváte jim do vínku velký dar; příklad upřímnosti a pokory. Pokud se nedokážete omluvit, pak dáváte dětem příklad toho, že mají své chyby schovávat. Možná si říkáte „a proč ne“? Budou z nich arogantní dospělí, sobci a nebudou milovat ani vás rodiče.

 

7)  Výchova

Vychovávat znamená, že rodič vede své dítě správným směrem, učí ho správně jednat a rozhodovat se. S tím souvisí, že ve výchově musíme nastavit dítěti nějaké hranice. Je potřeba stanovovat rozumná pravidla, přiměřená věku dítěte. Tyto pravidla se musí dítě naučit dodržovat. Pokud tak nečiní, musí nést následky.

Děti potřebují pravidla, musí znát své hranice a musí je plnit. To jim pomáhá k tomu, aby se z nich stali zodpovědní dospělí. Jestliže dítě vyrůstá bez výchovy, pak je jako loď bez kormidla, která ztrácí kurz a časem se převrhne.

Jak na to?

1)  Buďte důslední. Pokud dítě porušuje pravidla, musí nést následky. „Každý čin, má svou odměnu nebo trest.“ Jestliže dítě dodržuje pravidla, musí být pochváleno.
Když je za dodržování chváleno, pak je připraveno nést odpovědnost, když klopýtne.

2)  Vše s rozumem. Určujte hranice podle věku dítěte. Když něco provede, vezměte v úvahu věk a závažnost situace. Přemýšlejte, zda dítě udělalo chybu úmyslně (to je protest, proti něčemu) nebo náhodně (jen chyba).

3)  Vše s láskou. Jestliže dítě ví, že jej trestáte z lásky k němu, lehčeji přijme následky. Ví, že udělalo chybu, ví, že bude potrestáno a ví, že i tak je milováno.

„Katko vím, že jsi moc hodná holka a vždy jsi jednala dobře. Lidé chybují a každou chybu je potřeba napravit. Věřím tomu, že to zvládneš a pokud budeš potřebovat ráda pomohu.“

 

8)  Morální hodnoty

Podstatou morálky je „nikomu neškodit“. Tyto hodnoty dávají životu směr a obohacují ho. Jsou to zásady, které považujeme za správné a důležité. Hodnoty, které zastáváme, ovlivňují naše chování a priority, vztahy a to, jaká měřítka vštěpujeme dětem.

Morální hodnoty jsouláska, poctivost, pravdomluvnost, ochota odpouštět, sebeovládání, úcta k životu, laskavost, štědrost, vstřícnost, ochota, galantnost, zájem o druhé, pracovitost, důvěra….

Když se podíváme kolem sebe, tak zjistíme, že morální hodnoty ve společnosti klesají i přesto, že jsou tak moc důležité pro život člověka. Těmto hodnotám učí rodiče své děti, kolik jim předají, tolik jich bude mít. Učit dítě lásce (všem podobám lásky) musí rodiče již od narození.
Mezi tyto hodnoty také patří slušné chování. Třeba „děkuji“ a „prosím“. Rozdělit se s druhými dětmi či dospělými. Pomáhat v domácnosti nebo kamarádům.

Dítě samo o sobě je šťastné, když může udělat radost druhým. Ve 3 letech vytrhne z květináče květ a utíká jej dát mamince. V 5 letech najde syn kladívko a hřebík zabije do stěny, pověsí na něj klíče a těší se, až ho otec pochválí. V 7 letech vezme dívka žehličku a na koberci žehlí kapesníček. Přeci pomáhá mamince.
Rodičům za tyto činy stávají vlasy na hlavě, ale dítě to dělá, protože chce udělat radost druhým, dělá to z lásky.
Když děti v těchto případech okřikneme a vynadáme jim, zabíjíme v nich lásku k sobě i druhým.

Když sledujete děti uvidíte, že se rodí s mnoha morálními hodnotami. Jen je my dospělí nesmíme v dětech zabíjet.

Jak na to?

1)  Mluvte o svých vlastních hodnotách. Pokud je nemáte, najděte je a uče se s dětmi. Vzpomeňte si na otázku: „Chcete, aby vaše dítě bylo takové jako vy?“

2)  Podporujte je v dětech. Když vám zničí květináč, protože utrhlo květinku, nevnímejte ztrátu, ale to, proč to dítě udělalo.

3)  Vytvářejte hodnoty komunikací. Když uvidíte s dítětem nějaké násilí nebo nenávist, mluvte o tom. Třeba řekněte: „Je moc smutné, jak někteří lidé řeší svou zlost. Co si o tom myslíš? Proč to dojde tak daleko? Co tomu člověku chybí?“

4)  Učte dítě slušnému vychování a úctě. Děkuji a prosím zvládne už ve 3 letech. Nezapomeňte být příkladem, i vy požádejte a děkujte dítěti. Mějte k němu respekt i když je malé. Nechte mu prostor pro sebe, pak on vám ho dá také. Buďte mu příkladem v chování k druhým lidem a ke starším.

5)  Zapojení v domácnosti. Dávejte dětem domácí práce, zapojujte je do rozhodování. Když budou doma pomáhat, pak nebudou zaskočeni až budou mít vlastní domácnost. I když neudělají všechno tak, jak chcete, pochvalte je. Jestliže budou přítomní rozhodování, učíte je práci v týmu. Vztah je tým.

„Když milující partneři, budou milujícími rodiči, pak jejich děti budou milujícími dospělými.“ „Když zvládneme všechny dovednosti, o kterých jsme si psali, má dítě pevný základ pro vlastní život.“

V průběhu dospívání a rané dospělosti si uvědomuje sám sebe.

Pro mladé i dospělé.

9)  Osobitost, osobnost

Mladý člověk hledá sám sebe. Rodiče mu samozřejmě výchovou, láskou a týmovou práci pomáhají najít sama sebe již od dětství. Pak přichází čas pro něho samotného.

Osobnost člověka tvoří vlastní názory, hodnoty a vlastnosti.

„Tvá osobitost je to, kým jsi.“

Jak na to?

  • Ujasni si, kým jsi a kým bys chtěl být. Ne podle nějakého vzoru zpěváka nebo herce. Ale kým chceš být ty sám. Podívej se do svého nitra, mluv sám se sebou (svou duší).
  • Najdi si své silné stránky. Jaký máš talent, co umíš? Jaké dobré vlastnosti máš? („Jsem dochvilný, je na mě spolehnutí, mluvím pravdu, umím se ovládat……“). Jaké dobré věci dokážeš? Co všechno jsi do této doby dokázal.
  • Najdi si své slabé stránky. To, co ti nejde, v čem jsi slabý? Na čem potřebuješ zapracovat? V čem bys potřeboval větší sebeovládání? V jakých situacích by ses nyní zachoval jinak?
  • Vlastní názory. Mám své vlastní názory? Jsou ku prospěchu? Jaké morální hodnoty zastávám a proč? Jaká mě čeká budoucnost?
  • Zodpovědnost. Jsem zodpovědný za své činy? Uvědomuji si následky za své jednání? Dělám vše ku prospěchu sobě i druhých.

 

10)  Důvěra

V každém vztahu je důvěra velmi potřebná. Bez ní nelze mluvit o vztahu. Získat si důvěru, znamená respektovat pravidla, dodržovat své sliby a vždy říkat pravdu.

„Kolik důvěry máš, tolik svobody si zasloužíš.“

Jestliže ti druhý člověk může důvěřovat, pak máš svobody, kolik potřebuješ. Svobodně se rozhoduješ, svobodně odcházíš, svobodně přicházíš.
Nejlepší způsob, jak si získat důvěru rodičů je, ukázat jim že se chováš dospěle, že zodpovědnost tě provází na každém kroku, ať jsi s nimi nebo sám.

Důvěra se buduje postupně, proto buď:

  • Spolehlivý
  • Upřímný
  • Trpělivý

„Pamatuj, že důvěru v tebe si buduješ dlouho, ale ztratit ji můžeš v jedné minutě.“

 

11)  Cíle

Mít cíl znamená žít. Lidé bez cíle jsou mrtví i když dýchají.

Cíl není jenom sen; něco, co si přeješ, aby se splnilo. Cíl je skutečnost, za kterou musíš jít. Cíl potřebuje plán, vytrvalost, přizpůsobivost, poctivé úsilí, každodenní i malé krůčky.
Jestliže dosáhneš vytýčeného cíle, pak se ti zvedne sebevědomí, budeš mít pocity štěstí a prohloubíš si důvěru v sebe, mezi rodinou a přáteli.

Sebevědomí – když si dáš malý cíl a dosáhneš jej, více si věříš a jsi schopen dát si větší cíl. Svou sebedůvěru oceníš i v situacích, kdy tě třeba budou druzí přemlouvat k nepěkným činům.

Pocity štěstí – když dosáhneš cíle, zaplaví tě radost a máš dobrý pocit z toho, co jsi dokázal.

Vztahy, přátelství – člověk rád tráví čas s tím, kdo je zdravě sebevědomý; ví, co chce a jde si za tím. Jedním ze způsobů, jak upevnit vztah či přátelství je mít společný cíl a pracovat na něm.

Cíle jsou krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Dlouhodobého cíle lze dosáhnout pomocí sérií krátkodobých cílů.

Jak na to?

  • Napiš si své (společné) cíle.
  • Urči si u každého, v jakém pořadí na něm chceš pracovat.
  • Začni od těch nejjednodušších.
  • K tomuto cíli si napiš termín, kdy jej splníš.
  • Prober si všechny varianty, které tě k cíli dovedou. Jak chceš cíle dosáhnout, co musíš pro něj udělat.
  • Přemýšlej také nad tím, jaké překážky mohou přijít a jak je překonáš.
  • Jdi a splň si svůj první cíl.
  • Dosáhl jsi cíle, pak se raduj a užij si jej.
  • Vrhni se na další cíl stejným způsobem.

 

12)  Pracovitost

„Bez práce nejsou koláče.“ Dosáhnout cíle bez práce nelze. Vždy musíme něco dát, abychom získali. Nebát se práce je ku prospěchu každému člověku. Pracovitý člověk se dokáže postarat sám o sebe, když je potřeba o své blízké a pomáhá druhým. Možná není jeho práce kdovíjak okouzlující, ale ví, že má zodpovědnost.

Ať se ti to líbí nebo ne, život je plný povinností. Když budeš pracovitý, pak je to velkou životní výhodou. Když se člověk nebojí práce, je na sebe hrdý, za to, co dokáže. Pocit hrdosti a radosti tě naučí mít práci rád. A když k ní budeš přistupovat zodpovědně, čeká tě dobrá pověst a důvěra druhých.

Jak na to?

  • Najdi si práci, která tě bude bavit, ve které využiješ své dosavadní dovednosti. Nemáš-li takovou práci, tak v té své si najdi něco, co se ti líbí, z čeho máš radost.
  • Cokoli děláš, děláš i pro druhé. Přemýšlej v širším kontextu. Když vykonáváš nějakou činnost, vždy ji děláš také pro druhé. Uklízíš doma, pomáháš všem členům rodiny. Vykonáváš práci, uvědom si, pro koho to děláš.
  • Vykonávej práci kvalitně. Dělej naplno to, co právě děláš. Mohou to být úkoly do školy, něco v domácnosti nebo v zaměstnání. Vše dělej, jak nejlépe umíš. Stále se zdokonaluj. Čím více budeš umět svou práci, tím více tě bude bavit.
  • Dej něco navíc. Dávej lidem víc, než očekávají. Ne proto, že musíš, ale proto, že chceš. Vysáváš doma, utři i prach. Máte v práci skluz? Zavolej domů, že se chvíli v práci zdržíš. Mohou to být malé věci, z kterých vzniknou velké. Budeš na sebe hrdý a budeš to ty, kdo v tvém životě stojí u kormidla.
  • Žádný extrém. Dávej si pozor, ať nezabředneš do workoholismu. Jestliže zabředneš jen d práce, pak mnohé ztratíš, místo, abys získal. Pracuj poctivě a usilovně, ale také odpočívej a raduj se ze života.

Možná si nyní říkáš, že chybí 13 bod – Láska a sex. Málem bych zapomněla na to velmi důležité.

13. Láska a sex

Není potřeba moc psát o lásce, neboť ve dvanácti bodech je láska v každém slově. Jistě jsi ji človíčku procítil.

Milování, to je úžasné završení lásky. Tak, jako se učíme zodpovědnosti nebo vědomostem, učíme se také umění doteků a milování.  Naučit se vnímat a mít v úctě pohlavní orgány muže i ženy je nezbytné ke šťastnému partnerství. Šťastná rodina si je toho plně vědoma. Přetváří sex na vyšší úroveň (extatické milování) a učí děti, jak mít v úctě sexuální energii a jak s ní zacházet.

Chceš se dozvědět i ty, jak pracovat se sexuální energií? Pak tě srdečně zvu na kurz Masáž intimních míst – joni (vagína) a lingam (penis). 

 

Tagy:
Komentáře
  1. Marcel Horsák napsal:

    Úžasně pravdivé. Gratuluji ! 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.