6 chyb ženy ve vztahu k mužům

V dnešní době se hodně tlačí na muže, aby našli svou mužskou stránku a začali se k ženám chovat lépe. Je to fajn, oni se velmi snaží. Jenže je třeba se také podívat na sebe – na ženu. I my ženy jsme vychovány jinak, než bychom měly být. Neznáme sebe a mnohdy ani to, jak se chovat k mužům, chápat je a být jim nápomocné.
Když jsem si to poprvé přiznala, že nejsem dokonalá a dělám několik chyb, bylo to pro mne strašné a smutné zjištění, ale také velmi poučné. Aspoň vím, jak se cítí muži, když jim často předkládáme jejich nedostatky.
Jednoho dne jsem přemýšlela, jak se chovám ke svému muži a přišlo mi na mysl, že jej vnímám jako chlapce, jako syna. Říkala jsem si, že nechci vychovávat syna, ale chci muže. A tak jak se často stává, mi Vesmír poslal odpovědi. Narazila jsem na velkou pomoc ve formě knížky od Barbary De Angelis: Tajemství mužů, která by každá žena měla znát. Děkuji za pomoc v uvědomění si, které provázelo slzy i úsměv.

Milé ženy vnímáte to, že se k vám muž nechová tak, jak byste si přála? Neváží si vás a neprojevuje tolik lásky jakou si zasloužíte? Vnímáte, že vás ignoruje? Přemýšlíte, co asi děláte špatně, tak jako já?  Možná vám pomohou další řádky.

1. chyba
Chovat se k mužům jako matka

„Miláčku máš všechno sbaleno?“
„Nezapomněl jsi doklady od auta?“
„Nezapomněl jsi…, Kolikrát ti mám říkat…., Nemyslíš že…..

To jsou slova, které maminky rády používají. Kolikrát já taky použila tyto upozorňující a kontrolující slova. Možná je používáte také. Maminky se takto chovat mohou, ale ženy ne. Je to nejčastější chyba, kterou my ženy děláme. Nesmíme si to vyčítat, je to dáno výchovou.
Jenže, když se k muži budeme chovat jako k malému dítěti, muž se tak bude chovat. Pokud si myslíme, že je neschopný, stane se.

Uklízíme za ně, říkáme jim, co si mají obléci, balíme jim věci na dovolenou, opravujeme je a usměrňujeme – tím přebíráme jejich zodpovědnost na sebe.
Nyní se často stává, že když si nás muž nevšímá, tak převezmeme roli pečující maminky a myslíme si, že nás muž bude za to navždy milovat. Říkáte si: „On mě potřebuje, a proto mě nikdy neopustí.“

Nic nepřehánět. Postarat se o muže, ale ne tak, aby byl na vás závislý a vy se stala jeho maminkou. Příště až bude hledat klíče či ponožky, nechte ho, ať si je najde sám. Není přeci malý kluk, věřte, že je velmi schopným mužem a zvládne mnohé i bez vaší pomoci.

Možná si teď říkáte: „On si nikdy nestěžoval na to, že za něj dělám o něj takto pečuji.“
Nebude si stěžovat, může se však stát, že odejde za jinou ženou, která v něm vidí muže, ne chlapce.
– Muž neprožívá intimitu a sexuální apetit s maminkou.
– Muž od maminky odchází.

2. chyba
Obětovat své vlastní Já
a sama sebe řadit na druhé místo za milovaného muže

Opět se tato chyba s námi vleče z domova. První je muž a pak je žena. Prvně nandáme večeři tatínkovi a pak ostatní. Jistě to znáte také. Smažíme řízky na oběd a komu dáme ten největší? Já ho vždy dávala partnerovi. Kdybych ho dala sobě, měla bych pocit viny a připadala bych si sobecká a nemilující. No, kdyby se to týkalo pouze větší porce jídla, nebyl by to až takový problém. Jenže mnoho žen se vzdává více věcí ve svém životě než jen řízku a tím si myslíme, že jsme milující, obětavé a nejsme lakomé. Jdeme na druhou příčku, a to jen ze strachu, že by nás partner nemiloval.

Vzdáváme se svých zálib, koníčků, plánů, přání, mnohdy své práce, kterou milujeme, a dokonce svých kamarádů, přátel i rodiny. 
Vzdáme se toho, co milujeme, co nás naplňuje a co potřebujeme k vlastnímu pocitu štěstí a myslíme si, že muž to ocení a bude nás do smrti milovat. Začneme podporovat jeho záliby a koníčky a přitom si neuvědomujeme že se obětujeme. Sami sebe přesvědčujeme, že tak je to správné a že nic neděje. Tak žijeme mnoho let a úplně zapomeneme na sebe. Když jsou děti, je to ještě snesitelné. Pak jednoho dne odejdou a my jsme opuštěné. K tomu odejde i partner A NÁM NEZBYLO NIC.

Když se žen ptám, co je baví, jaké mají záliby nebo kdyby měli čas samy pro sebe, co by dělali. Mnohokrát se mi dostala odpověď: „Já vlastně ani nevím, už jsem zapomněla, co mě bavilo.“

Vzpomeňte, kdy jste naposledy dělala to, co opravdu chcete? Kdy jste jela jen tak na výlet s kamarádkami? Kdy jste se šla jen tak projít? Sama posedět s přáteli nebo si zatančit?

Pamatujte: „Muži, kteří se snaží vás oddělit od toho co máte ráda, jsou slabí muži a jsou si nejisti sami sebou.“

Ženy, které obětují své Já kvůli tomu, aby je měl někdo rád nakonec pohrdají sami sebou, neboť si uvědomí, že připustili, aby se stali obětí. Čím více se žena obětuje, tím více trhá sama sebe na kusy až jednoho dne zjistí, že je úplně prázdná. Nezbylo z ní vůbec nic. Zasloužíte si mnohem více. Sama sobě však musíte dokázat lásku tím, že se nevzdáte věcí, které milujete.

3. chyba
Nezamilovávat se do jeho možností

Když se zamilujeme do jeho potenciálu, pak nevidíme to, jaký ve skutečnosti je.

Setkáte se s mužem a vnímáte to, jak velký potenciál je v něm ukryt. Zatoužíte po tom jej z něj vydolovat. Říkáte si, že ho zatím nikdo v tom nepodpořil nebo nemiloval a nebyl oporou tak jako budete vy. „Jistě mám tu sílu v muži probudit to nejlepší.“
Nevím, jak jste na tom vy, ale já určitě takto. Musím se přiznat, že mé vztahy tomu odpovídali, zamilovávala jsem se do „jeho“ možností. Dala jsem si za úkol, že mu pomohu – aby nebyl sám, aby přestal pít, zahojit rány z rozvodu, najít svou hodnotu. Jenže to dopadlo tak, že jsem vždy zapomněla na sebe samu.

Máte to také tak nebo ne?
Pokud ne, jste šťastná žena. Já na to musela tvrdě přijít. Myslela jsem si, že když budu „pomáhat“, že jsem hodná, trpělivá a soucitná. Co by si beze mne počal? Jenom moje láska k němu a podpora mu může pomoci.
Až jsem se jednoho dne probudila. Pochopila jsem, že má snaha je zbytečná. Jen plýtvám energií tam kde jí vlastně nechtějí. Také se vzdávám zodpovědnosti za svůj život. Pravdou je, že muž se změní jen pokud on sám chce a má se dostatečně rád.

Jak z toho všeho ven?

Najdete v sekci Klíč.

4. chyba
Zatajovat před muži své schopnosti a výjimečnost.

Sami sebe před mužem shazujete?Neumíte přijímat komplimenty a pochvalu? Máte talent, o kterém muž neví?

Mnoho z nás si prošla slova kritiky od rodičů či spolužáků: „Co na sebe stále koukáš? Jsi tlustá? Nejsi vůbec pěkná“ nebo „víš že samochvála smrdí a není pěkná“ nebo „Moc si o sobě nemysli, zase tak úžasné to není“, slova, která nás uzemnily, když se nám něco podařilo. Úspěch přeci patří mužům a když bude žena lepší než muž, tak jí nebude chtít. Pošlapáno, ukryto. Naše schopnosti, přirozený cit pro krásu a podporu zničen. „Nejsem nic extra, jsem obyčejná“ nás provází do mnoho let. Pak sami sebe shazujeme před ostatníma i před sebou.

Muž nám řekne pochvalu a my odpovíme tak, jako bychom mu chtěli vymluvit jeho pozitivní smýšlení:
„Tobě se ta sukně líbí, vždyť je už rok tři roky stará. Opravdu si myslíš, že mi sluší?“ nebo „Ale prosím tě to nestálo za řeč ….. „nebyla to taková práce“ ….. „to je přece samozřejmost“ …. „opravdu se ti to líbilo“.

Sami sebe odsuzujeme:

„Ježíši, jsem tak hloupá, zapomněla jsem ….“
„Myslím si, že to nebylo ono …..“
„Ano máš pravdu neumím to …..“
„Podívej se jak tloustnu, jsem z toho nešťastná ….“

Sami sebe ponižujeme a snažíme se raději podporovat partnera a pak se třeba divíme, že je jeho práce důležitější a náročnější než ta naše.Pomlouváme sami sebe, shazujeme se a muže vylepšujeme, abychom si opět zasloužili jejich lásku. Schováváme (mnohdy jí ani neznáme) svou výjimečnost, protože, co kdybychom působili namyšleně.

Když sami sebe znevažujeme (nebo to přijímáme od druhých za pravdu) nakonec zapomeneme na svou výjimečnost. Pak žijeme s pocitem marnosti a zbytečnosti. To, co cítíme uvnitř se odráží ve vnějším světě. Když se ponižujeme a ukrýváme své schopnosti ničíme vášeň ve vztahu. Muži jsou vychováváni k tomu, aby byli schopní, proto jsou rádi, když potkají člověka, který má také tuto hodnotu. Také muži se kterými se potkávám v práci a povídáme si, říkají, že mají rádi ženy, které jsou sebevědomé, ne namyšlené. Muži těmto ženám projevují více úcty, berou je vážněji a jsou pro ně přitažlivé. Za každou pochvalu řekněte Děkuji a myslete to vážně. Najděte svou výjimečnost a vraťte do života, oslavujte jí a nenechejte si jí vzít.

5. chyba
Žena se kvůli muži vzdává své moci

Ona to není až tak chyba spíše nepříjemná životní zkušenost z dávných dob. Vždy byly ženy více či méně podřízeny muži. Faktem je, že se to v dnešní době mění. Ženy již touží být opravdovými partnerkami a jít vedle muže, ne za mužem. O to se musí postarat každá žena zvlášť, nelze čekat, že to muži udělají za nás. Není to o tom, že má žena muži vládnout nebo se stát feministkou. Tyto dvě věci jsou mužské stránky a pokud je žena převezme, tak se chová jako muž a tím popírá své vlastní ženské kvality. Přijetí krásných ženských kvalit je velmi potřebné tak jako ty mužské kvality. Jin a jang – jeden bez druhého není, tam je rovnováha.

Vzdáváme se své ženské síly v domnění, že si nás muži budou více vážit a milovat. Podřizujeme se, ztrácíme vlastní důstojnost, sebeúctu a celistvost, a to jen pro to, že si myslíme, že si tím zajistíme jejich lásku. Dovolíme, aby se k nám muž choval špatně, o našem těle se vyjadřoval s neúctou, zneužíval nás, aby odmítal naše emoce, aby nám nadával, když je máme. Dovolíme mu, aby se choval jako malé vzteklé dítě, když si s ním chceme promluvit, nebo je necitlivý k našim pocitům.

Už dost!
Došlo mi, že když dovolím muži (nejen partnerovi) aby se ke mně choval špatně, bez úcty a lásky, jakou žena zasluhuje, tak ztrácím lásku a úctu k sobě. A tak začíná další začarovaný kruh – on se chová špatně, já ztrácím sílu, on se chová ještě hůř, ztrácím ještě více síly……, až do dne, kdy buď onemocním, zhroutím se, umřu i když žiji…. Než řeknu STOP.

Příště až se k vám muž bude chovat nepřístojně, vezměte svou sílu a nedovolte mu, aby se k vám choval hůře, než si zasloužíte. Nenalhávejte si, že jste špatná pro to, co cítíte, co chcete a po čem toužíte. Jste rovnocenný partner. Tak jak se chováte k sobě, tak se budou chovat oni k vám. Muž nemá rád slabochy, ani muže ani ženy. Potřebuje vaší ženskou sílu. Ne pěsti, ale vaši neústupnost, vášeň, lásku a úctu.

6. chyba
Žena se chová jako malá holčička

„To je roztomilé děvčátko, podívejte se, jak se smutně kouká, je tak zranitelná.“ Připomíná vám to něco? Mě ano. Tak hovoříme s holčičkami a odměňujeme je za jejich roztomilost. „Malá“ si to zapamatuje a mnohdy se jako malá chová i v dospělosti.

  • Známe pravdu, správnou odpověď, ale chováme se jako hloupé a naivní
  • Tváříme se ublíženě, ale uvnitř jsme rozzuřené
  • Mluvíme s mužem tenkým hláskem
  • Říkáme mu tatínku
  • Cítíme se zmateně i když tomu tak ve skutečnosti není
  • Vytváříme situace, ze kterých nás má muž zachraňovat

To vše děláme proto, aby se vedle nás muž cítit nahoře, aby se cítil dobře, aby se cítil nadřazeně, ne proto, aby si nás vážil jako ženy. Je pravdou že mnoha mužům se to nějakou chvíli líbí. Jenže tím vytváříme že my jsme holčičky a oni jsou tatínkové. Myslím si, že „tatínkovi“ stačí jedna malá holčička, dcera, nemusí mít dvě. Tak jako my ženy říkáme, že nepotřebujeme mít vedle sebe chlapce, ale Muže, tak i muž potřebuje mít vedle sebe Ženu. Neříkám tím, že nikdy nesmíme použít takový ten krásný ženský „kukuč“ nebo se cítit zranitelná. Jen to nesmí být stále a vnímat to jako vydírání a lenost převzít za sebe zodpovědnost.

Pokud si přiznáte, že se chováte jako malá holka, začněte se chovat jako dospělá žena. Představte si, to opačně – muž se chová jako vy. Jak vám bude? Chvíli třeba fajn, protože se otevře, ale co další dny? Uvědomte si, že tím z muže děláte hlupáka a ho to za nějaký čas přestane bavit a poohlédne se za Ženou.

Tak co tomu říkáte? Jste v pohodě nebo je vám tak jako mě, když jsem si poprvé uvědomila, jaké dělám chyby – smutně? V minulých časech jsem obviňovala muže, že jsou takoví a takoví, ale pak přišel čas podívat se také na sebe.
Nebylo mi jen smutně, ale také krásně. Řekla jsem si: „Co bylo to bylo. Nikdo mě tomu neučil, nikdo mi neřekl, jak to je mezi mužem a ženou, jak naplňovat sebe i druhé atd. nyní, když na některých ještě slabých místech pracuji a nepovede si hned změna, tak se usměji a zkouším to znovu a znovu, do té doby, než to zvládnu. Nezlobit se na sebe je velmi důležitá věc.

Chcete-li znát více vstupte do členské sekce pod názvem Klíč.

Tagy:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.