8 zlozvyků v komunikaci

Těchto 8 zlozvyků v komunikaci dovádí člověka k smíchu nebo zoufalství a třeba k šílenství.

Informace, které budou zde sděleny, mohou být přínosem pro muže i ženy. Níže budu psát v mužském rodě, tak hned na začátku chci říci, že se nejedná o žádný útok proti mužům. Muže miluji a velmi si jich vážím. Vnímejte vše jako návody k zamyšlení a jako ukázku toho, jak to vnímají ženy (i muži). Při psaní jsem se moc nasmála, každou situaci totiž znám. proč se vztekat, když se můžu zasmát. ve skutečnosti jsou to takové malichernosti ( k tomu jsem musela dojít), kterými si sami sobě znepříjemňujeme život.
Když se někde najdete, tak jako já, tak dovednosti, jak lehce (pro někoho těžké) dojít k nápravě, tak, aby byl vztah lepším a bez zbytečných hádek, najdete v sekci Klíč.

1.    Pan  Vztekloun – očekává to nejhorší a vzteká se

Chcete mu něco říci on odpoví: „Chceš mi tím otrávit celý zbytek dne.“
Chcete mu říci, jak se cítíte, on odpoví: „Ježišmaria, zase ty tvoje emoce, měla by ses jít léčit, jsi hysterka.“ Nebo se ptáte, jak se cítí on. „Když ti to řeknu rozpláčeš se nebo se zhroutíš“, odpovídá pan Vzteklounek.
Pan Vztekloun většinou žije v minulosti nebo se bojí toho, co se může stát v budoucnosti., jenom ne v přítomnosti.  Kdykoli chcete mluvit, tak buď nemá čas nebo je unavený. Často vede monolog místo rozhovoru. Co říkáte vy není až tak důležité a ani nevnímá vaše slova. Proč? Protože už vím, co bude následovat, co chcete říci a jak vše dopadne.  Vždy je připraven k útoku a při jakémkoli náznaku emocí vybuchne a hovor buď ukončí nebo vás začne kritizovat. Každý náznak toho, že s ním chcete mluvit je pro něho znamením, že jste plná emocí a že ho chcete kritizovat.

To zákonitě spěje k tomu, že se setkají Vztekloun a Vzteklounka.

Je to nevyhnutelné, vy chcete také mluvit, a tak se nedáte. I když si vždy říkáte, tak jako já, že se nenechám vytočit, vždy se to stane. Můžete používat jakýkoli tón hlasu, přesto za chvíli sílí a sílí.
„Nejsem žádná hysterka! Neříkej mi, že se mám uklidnit! To bylo kdysi, proč to teď vytahuješ! Neříkej mi, že nemám pravdu a že víš co cítím!“ to jsou věty, které zaznívají v rozhovoru s panem Vzteklounem.
Nevíte, jak tomu předejít, vždy vás vytočí. Vždy to skončí zraněním.
„Jsi hysterická, ovládají tě tvé emoce, pořád mluvíš, nemá to konce…“ – jak mu můžete ukázat, že nemá pravdu, když vás nepustí ke slovu?

Jak z toho všeho ven a ještě více se dovíte v členské sekci Klíč.

2.    Pán Lhář – ten který lže, aby ženě údajně neublížil

Muž, který vám lže i jen v malých věcech; této lži říkáme milosrdná lež. Pánové (dámy) je to lež. A lež má krátké nohy. A pak, jak můžeme žít v intimním vztahu, když lžeme? Lhář skrývá věci, o kterých si myslí, že by ženě mohly ublížit nebo jí rozzuřit, a tak se radši uchýlí ke svému zlozvyku lhát. Někteří muži možná zde uvedou, že nelžou, jen neříkají plnou pravdu, aby ženu ochránili.

Jenže koho ve skutečnosti chrání: Ženu určitě ne, chrání sami sebe.

Pan Lhář si myslí, že je profík ve skrývání a neuvědomuje si, že žena má intuici a ví. On je zároveň také pan Citlivka, která touží všechny lidi uspokojit. Tráví mnoho času ve zmatku, pobíhá sem a tam, aby dokázal všechny své průšvihy skrýt a zjistit, jestli není někdo zklamaný. Aby to dokázal, musí lhát a stojí ho to hodně energie a času. Nakonec se stejně stane to, čemu se muž bránil, pravda vyjde najevo a když se to stane, dostane na sebe vztek, pocítí zklamání a zradu, nemluvně o ženě a ostatních.

Jaký vliv má pan Lhář na ženu? Z ženy vytvoří bláznivku.

Žena intuitivně ví, že se něco děje a když nezná odpovědi, stává se bláznivou ženou, tou, kterou tak muži nemají rádi.
Muži pamatujte: Žena potřebuje pocit bezpečí, je to její základní potřeba. S lhářem cítí nedůvěru, rozpolcenost a má paranoidní představy. Až tak to s námi ženami je.
Lžete, žena se stává bláznivá, a ještě jí to vyčítáte. Žena je lží rozrušená a hledá odpovědi v každém okamžiku, v každém rozhovoru.
„No potěš, teď už jí vůbec nemohu říct pravdu.“ A plácáte se ve lži a ona v beznaději. Kruh se otáčí. Možná si ani neuvědomujete, že jste to zavinil vy sám.

3. Pan  Sarkastický

Je mužem, který si dělá srandu a pohrdá ženinými pocity, a přitom si myslí, že je zábavný.

„Ty moje bambulko, ty ses mi ale rozzlobila.“ „Jeje, zranil jsem tvé city a rozplakal tě.“ „Zase se ženeš k doktorovi, mám dojem, že žiju s nemocnou ženou, asi si najdu nějakou zdravou, haha.“
Slova ženy nebere vážně, její pocity se jí snaží rozmluvit. Často se směje, i když ženě do smíchu není. S pocity si poradí jen když si z nich udělá legraci, jenže si jí dělá také z ženy. Z počátku může pan Sarkastický připadat zábavný, ale později asi ne. Vyhýbá se vážnému rozhovoru, když přijde žena s nějakým tématem, nechce o něm mluvit a pohrdá ním. Někdy jí jemně řekne, že jste pitomá a na vše má plno argumentů.
Když se podíváme na pana Sarkastického blíže, zjistíme, že je to pan, který schovává svůj strach ze skutečných rozhovorů, skutečných emocí a citů a skutečné intimity. Můžeme jej také nazvat panem Nezodpovědným. Nezodpovědnost je vyhýbání se všemu nepříjemnému pod záštitou sarkastického úsměvu. Tento muž si neuvědomuje, že z ženy vychovává ženu vážnou, se kterou nebude žádná opravdová legrace.

Pane Sarkastický uvědomte si, že budete mít vážnou a smutnou ženu.

Věřte tomu, že  totiž sarkasmus je skutečná pasivní agresivní forma hněvu a moci.

4.    Muž Generál

Ten, který nám poroučí. Řídí náš život, rozdává rozkazy, když něco navrhneme, on to zavrhne. Když s ním mluvíme, tváří se, že všechno ví nejlépe, všechny kritizuje a chová se nadřazeně. Uděláme-li něco po svém, čeká nás přednáška a instrukce, které povedou „správným“ jeho směrem. Chceme-li vyslovit nějaký názor, musíme být připraveni na pořádnou „sprchu“ kritiky.
Pan Generál velmi rád poroučí a ovládá a očekává, že to bude bez jediného slova. On totiž zná ten nejlepší způsob, jak vše udělat. A za to očekává vděčnost.
Vztah s panem Generálem dává ženě velmi zabrat. Musí vynaložit velké úsilí k udržení si sebeúcty. On má totiž ještě další velmi nepříjemné zlozvyky: dává najevo, že je více než žena, ponižuje ji kdykoli může i před cizími lidmi, zvyšuje hlas tak dlouho, až žena umlkne, vyhubuje ženě, když udělá něco špatně.

Pan Generál vytváří pasivní ženu.

On jí kritizuje, hubuje, opravuje, chová se k ní jako k dítěti, říká jí, co má dělat a jak. Vše řídí. Ona ustupuje, ztrácí iniciativu, sebeúctu, své názory nevyslovuje, neodmlouvá, dělá vše, co chce on i když s ním někdy nesouhlasí.

Pro muže.
Pokud tyto řádky čte pan Generál, tak pravděpodobně jen mávne rukou. Ale kdyby přeci jen četl dále, chci mu říci toto:
„Třeba zatím je tvá žena milující a dobrá manželka, ale za nějaký čas si můžeš povšimnout (jestli máš oči) že její vášeň a žár je již pryč, její oči nesvítí a je odtažitá. Tvrdíš, že jí miluješ, ale věř, že tvé chování generála zabíjí jí i jejího ducha a také tebe.  Místo úcty spatříš strach. Každé další tvé chování zabíjí její skutečné Já, její pocity jsou pohřbeny hluboko pod troskami její sebedůvěry. Její srdce je roztrháno. Myslíš si, že ne, protože je stále s tebou. Pokud máš odvahu čelit pravdě, pak se jí zeptej.
Pro ženu.
Jestliže se ty paní, chováš jako Generál jsou slova výše uvedená také pro tebe, jen si je přepiš na muže. Věřím, že ti není přirozené chovat se tak tvrdě. Věřím, že pod maskou Generála je uschována vystrašená žena, která ukrývá svou zranitelnost, neboť již prošla mnohými zraněními. Vím to, protože já byla generálem. Ještě stále občas jím jsem.

Pro nikoho není lehké odevzdat tuto masku nadvlády a ukázat svou pravou tvář plnou lásky, něhy a zranitelnosti. Ale také není lehké chovat se stále jako Generál, stojí to mnoho energie a nešťastných dní, které vedou k záhubě. Odložte tuto tíživou masku a nahraďte jí úctou.

5.    Pan Dezertér

Uteče z rozhovoru. Žena mluví, on poslouchá, ale za chvíli se zvedne a odchází.
„Tohle nebudu poslouchat, tím se nebudu zabývat, nebudu s tebou mluvit, když pláčeš.“ Zvedne se a odejde nebo si pustí telku či počítač. Myslím si, že je nám toto chování známé. Která žena se v životě nesetkala s panem Dezertérem.
Někteří muži mají velmi nízký práh intimity. Oni za to mnohdy ani nemůžou, mají to prostě jinak než my ženy, a také jsou vychováváni bez citů, musí být tvrdí, ale ne citliví (pak jsou označováni za bačkory). Muž před emocemi ženy mizí, nebo je v té chvíli velmi unaven.
Žena se cítí velmi opuštěna, zrazena, zanedbaná, a to vše jí rozčílí. Muž, který uteče před emocemi ženy je pro ni zbabělec nebo neví co si má o něm myslet. Pan Dezertér to nemyslí špatně, nechce ženě vědomě ublížit, on jen neví, jak se zachovat a neuvědomuje si, že když z rozhovoru odejde chová se urážlivě, neurvale a sobecky.

Více v sekci Klíč.

6.    Pan Vichr

Muž, který schovává své pocity a pak jednou vybuchne. Mnoho emocí drží ve svém nitru tak dlouho, dokud může, pak přijde den D. Pak je třeba se obrnit. Žena nemá ani tušení, že se vzteká, muž to tiše v sobě dusí a jednoho dne upustí páru, musí. Většinou to udělá v momentě, kdy to nejméně čekáme a zraní všechny, kdo jsou kolem něj. Mnohdy si v tu chvíli neuvědomuje, jak velký to může mít dopad, ale už musel emoce vypustit, teď se cítí dobře. Po chvíli je klidně schopen říci ženě, aby se pomilovali a je udiven, že žena nechce. Možná si teď říkáte, že to spíš ženy vybuchují. O tom příště, proč ženy bouchnou je trošku jiná záležitost.
Pan Vichr je vlastně člověk, který si neví rady se svými emocemi, stresem a napětím a vylévá si vztek na svých nejbližších, které miluje. Možná to viděl doma, a tak se naučil jediný způsob, jak uvolnit stres – křikem, zlostí, zastrašováním nebo vyhrožováním. Malý vyděšený chlapec ukrytý ve velkém těle muže, který se rozhodl (podvědomě) svým hněvem zastrašit všechny, kteří by mu mohly ublížit.

Pan Vichr mění ženu v putinku.

Žena si dává velký pozor, aby muž nevybuchl. Je potichu, nic nenamítá, chodí kolem něj po špičkách. Pak není nic zajímavého na tom, že se žena stává vyděšenou, podrážděnou, paranoidní a velmi opatrnou.

Pánové bez obalu: Není nic krásného, mužného, přitažlivého ani silného ani obdivuhodného na tom, že se chováte jako pan Vichr.to, že neumíte kontrolovat vlastní reakce a výbuchy je spíše projevem slabošství. Jestliže člověk používá zastrašování k tomu, aby se nemusel zabývat ženskými pocity, pak není hrdinou.
Možná se vám tyto slova nelíbí, ale jsou pravdivá. A nad pravdou se můžeme zlobit nebo se zamyslet.

7.    Pan Mlčoch

Sám nadpis napovídá, že se jedná o muže, který je stažený do ulity mlčení. Mluvíme s mužem, ptáme se ho na nějaké věci, svěřujeme se mu se svými pocity, vidíme, že není ve své kůži a ptáme se ho, co se děje – on mlčí, stále mlčí. Jsme zoufalé, nevíme, co si máme myslet. Mluvit s ním je jako mluvit do zdi.
„Miláčku, děje se něco?“, ptáme se, jen pokrčí rameny a nic.
„Tak co naše dovolená, kdy vyrazíme?“, čte noviny a nic.
“Přemýšlel jsi nad tím, rozmyslel jsi se?”, ticho.
Mluvíme a pak se ho zeptáte: „Chceš mi k tomu něco říci?“ (motivujeme ho otázkou), někdy zavrtí hlavou a odchází. Je to jako žít s duchem. Tělo muže tady je, ale nijak nereaguje. Vidíme ho, ale necítíme. Pan Mlčoch je také tak trošku pan Dezertér – když mu není něco po chuti odchází z rozhovoru. Jak se asi cítí partnerka? Určitě nad tím pan Mlčoch nepřemýšlí.

Proč pan Mlčoch mlčí? To ví jen on! Možná že neví, co odpovědět, možná neumí vyjádřit své pocity, možná nemá náladu mluvit (ale stále?), možná se cítí provinile, nebo je zmatený. Těžko říci. A nevím, jestli nám pan Mlčoch odpoví.

Mlčení je také odpověď, obsahuje prázdné informace a o to je to horší, neboť ten druhý si odpovídá podle svého uvážení a věřte, že je to většinou negativně.

Žena panikaří, protože „nemá mě rád“ je její velmi častá odpověď. Cítí se opuštěná, zanedbávaná, osamocena, nemilována. Pokud jí opravdu nemilujete, pak mlčte dále a sledujte, co se bude dít. Nebo jí milujete a pak se musíte naučit mluvit. Představte si, jak by bylo vám, když nikdo neodpovídá. Čím víc je muž Mlčochem, je neviditelný, tím více žena panikaří, tím více muž mlčí a odchází, žena ještě více panikaří a vzniká začarovaný kruh.

8.    Pan Tajemný

Ten, který neřekne, co potřebuje a co chce. Je milý, okouzlující, příjemný, vstřícný, jde s ním jednoduše vyjít. Druhá jeho stránka je, že ukrývá to, co opravdu cítí a potřebuje.
Zeptáte se ho: „Potřebuješ něco? Teď jsem udělala asi něco špatně, že? Chceš mi něco říci?“ Ale on řekne, že je vše v pořádku.
Děláte vše, o čem si myslíte, že je pro něj dobré, ale nejste si jisté, jestli je to to, co potřebuje, protože vše ukrývá ve svém nitru, mnohdy i sám před sebou. Vypadá spokojeně, ale je opravdu spokojený? Nejste si jisté, protože, když se ho zeptáte, jestli něco nepotřebuje, odpoví, že ne, že vše je skvělé.
Ptáme se sami sebe, zde je to pravda, neboť si nemyslíte, že jste bez chyby. „Skutečně se cítí dobře? Neskrývá něco v sobě?“
Když si nejste jistá, jestli máte pana Tajemného, tak se ho zeptejte, jak cítí váš vztah. Uvidíte, jak vám odpoví.
Vše je jeho tajemství
– To, jak se cítí
– Vše, kvůli čemu je nešťastný
– Vše, co ho trápí
– Vše, co potřebuje

Možná očekává, že na to přijdete sama. Toto chování mi připomíná spíše ženu. Aspoň se říká, že žena čeká, až muž přijde na její potřeby. Že muže zkouší, jestli je ten pravý a dovtípí se, po čem touží. Jenže málokdo umí číst myšlenky, rychlejší a rozumnější je přeci si o své potřeby říci. Když se jeho očekávání nenaplní, když neuhodnete, po čem touží a co potřebuje, říká si, že asi nejste ta pravá pro něj, a proto vám nemůže věnovat celé své srdce………………

Je to jeden z nejvíc frustrujících rysů muže (i ženy). On mluví, ale dává tak málo najevo, opatrně a nesměle, co opravdu chce, že často a zbytečně dochází k omylům.

Žena vedle pana Tajemného se stává detektivem.

Stále ve střehu a v každém slovu hledat správnou odpověď. Sledovat partnera, analyzovat každé slovo které vysloví, ptát se kamarádek (které jsou pomocníky detektiva), co si myslí o tom, co muž udělal, co řekl, jak reagoval, aby přišla na to, co vlastně chce. Velmi náročné a vysilující.

Tak co, kde jste se našli? Nebo se to více týká vašeho partnera/ky? Chcete zjistit více i to jak mnohé řešit, pak vstupte do členské sekce Klíč.
Možná si přejete, aby to s vámi četl i partner. Jemně jej požádejte. Řekněte třeba: “Miláčku, tady jedna paní píše o mužských zlozvycích, které jsou prý šílené, pojď koukneme na ně jestli je to pravda.”  Nebo nějak podobně, žádný nátlak, nebo něco ve smyslu: “No podívej se, já to říkala, že se tak chováš.” – kritika.

Přeji šťastnou cestu, Adriána.

Tagy:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.