JAK VNÍMÁM DOTEKY

Tyto slova jsou psaná z mého nitra. Možná ti nebudou dávat smysl. Pokud ano, jsem moc ráda.
Dotyk jsou slova beze slov.
Dotýkat se těla, je jako dotýkat se samotného slunce a nebes.
Spojit se s druhou duší, je jako spojit s Životem.
Tělo je jako matka Země a ruce mé mají tu čest se této Země dotknout.
Prsty mé se mohou zabořit jako do hlíny, když udusaná je a prokypřit potřebuje, aby vzduch prošel pod povrch.
Pak oheň roznítí se v dlaních mých, teplo a vášeň ty teplé dlaně mohou poslat do nitra muže či ženy.
Náhle dotyk zjemní se, jako větřík za letního dne, kdy slunce svítí a hřeje pod kůží a jen občas lehký vánek tělo cítí.
V zápětí se srdce otevřou, soucit a láska proudí z nich a dotyk je lehounký, jako když zasvítání ještě rosa leží na květech růží. Svůj prst pokládám na kapku rosy, tak něžně a pomalu, abych kapku zachytila a mohla ochutnat tu průzračnou čistou tekutinu.
Dotyk tak jemný a pomalý, jako když křídla vážky pohladit toužím a pozor musím si dávat, abych vážce neublížila.
Pak opět oheň roznítí se, když energie, ta velká ohromující síla probouzí se.
Tělo z jemného ticha a spánku probouzí se a rozkoš přichází.
Ta v extázi změnit se může a Stvořitele dotknout.
Oheň pomalu, zlehoučka uhasíná a tělo i mysl se noří do blaženosti, klidu, míru, poznání a moudrosti.
Je jen přítomný okamžik, čas a prostor není, je jen energie a čistá láska.

Takový i náš Život je.