Miluji tě – protože

Lásku pokud, když – si musíme zasloužit a to nás stojí mnoho sil.

Láska „protože“ je na tom trochu lépe. Vyjadřujeme v ní nějakou kvalitu člověka. Na těchto základech se uzavírá nejvíce manželství. Člověk je milován pro něco – čím je, co dělá, nebo co má.

 Miluji tě, protože máš krásné nohy, krásné tělo.

Miluji tě, protože máš hodně peněz.

Miluji tě, protože jsi populární.

Miluji tě, protože si tě druzí váží, atd.

Je to trochu lepší láska než „pokud“. Ale za několik let se může tato láska změnit. Představ si, že tě muž miluje pro to, že jsi krásná. Za pár let potká ještě krásnější ženu, co pak? Nebo tvá krása zmizí úrazem, co potom? Nebo, žena tě miluje pro to, že máš hodně peněz a jsi populární. Když o peníze náhle přijdeš, nebo provedeš nějakou hloupost, a svou popularitu ztratíš, co pak?

Milujeme člověka z nějakého důvodu – čím je, kým je, co dělá, co má. Je třeba si také uvědomit, že mnozí lidé mají dvě tváře. S jednou vystupujeme na veřejnosti a tu druhou (podstatnou, kým opravdu jsme), zná již málo kdo, pokud vůbec jí někdo zná, i sám majitel jí nemusí znát. Z mnoha rozhovorů s lidmi, kteří používají lásku „protože“ je zjištěno, že se bojí ukázat svou pravou tvář, tím kým opravdu jsou (své smutky, zranitelnost, samotu.). Bojí se, že když odhalí sami sebe, partnera či partnerku ztratí.

Mnoho vztahů v našem životě je založeno na tomto typu lásky. Miluji tě, protože….. někde, uvnitř člověka je skrytý strach z opuštěnosti. „Když přestanu být štíhlá, opustí mě.“ „Když zkrachuji, opustí mě.“ „Zestárnu, opustí mě.“  Na takové lásce zakládá mnoho párů svůj budoucí život. Být milován „pro něco“, je pro nás uspokojující a podporuje to naše sebevědomí. Jenže nakonec to může zničit nás samotné. Stále musíme být ve střehu a hlídat si to, proč nás partner miluje. Stojí nás to mnoho sil, přetvářek a nemůžeme být sami sebou.

Vždy se můžeme rozhodnout přejít do fáze - Miluji tě.