Lidské tělo je tak krásné a dokonalé, plné síly, živosti a energie. Tato energie může být buď léčivá, nebo destruktivní. Může zahřívat nebo chladit. Může léčit nebo zničit.
Pohled do láskyplných očí, upřímný úsměv nebo teplý dotyk dokáže probudit i toho největšího morouse. Oči rozvibrují jemné vnitřní pocity, úsměv zlepší náladu a dotek teplých dlaní léčí i tu největší bolístku – úplně to vše cítím, když píši tato slova. Každý člověk dostal tyto dary do svého života. Někdo si je těchto darů více vědom a někdo méně. Dotek je podání ruky, objetí, pohlazení, masáž, políbení. Doteky jsou uměním.
Proč?
Nejen muži, ale i ženy, se vyhýbají a bojí doteků. Myslím, že nemají vřelý vztah se svou matkou a otcem. Pokud neměli lásku v dětství, neumí ji dávat v dospělosti. Proč mluvím o lásce? No doteky jsou láska, tak jako úsměv, pohled do očí, tak stisk ruky.
Něžnosti, intimita patří k lásce. Pokud někdo nepřijímá lásku od dětství – pohlazení, přitulení, slova ujištění, podporu, pohled, dárek – tak neumí toto dávat. Přichází výmluvy – já to neumím, je to zbytečné, vyřeš si to sama, kup si co chceš, pokud na to máš…..
Nebo se to naučí, ale je to mechanické. Dává vše jen pro klid. „No když to tak chceš, tak tě pohladím, jen ať mi dáš pokoj“. Ale ruka je těžká, neohebná, studená a oči se dívají na televizní program.
No a všichni jsou šťastni. Nebo ne? Nesouhlasíš se mnou?
Já také nesouhlasím.
Dotýkat se dětí, pohladit je a přitulit je vyjádřením lásky, kterou si uchovají ve svém srdci a tyto láskyplné doteky budou dávat dále. Dotýkat se kamarádů a přátel vytváří pocit důvěry a vřelosti. A doteky v partnerství to je balzám na duši i těle. Doteky otvírají bránu srdce, přispívají k pocitu štěstí, důvěry a jistoty. Naplní tělo jemností a radostí. Každodenní starosti pod jemným dotykem odplují, úsměv navrátí a dvě duše v lásce splynou. Dotýkat se svého těla, to znamená přijímat ho a být ukotven ve svém nitru.
Chceš dávat, ale nějak ti to nejde? Máš strach z doteků? Pak doporučuji víkend, který tě velmi obohatí a zbaví strachu – Znovuzrození úcty a intimity.
Měj každý den šťastný. A až tvá svíce dohoří a kamarádka Smrt přijde a zeptá se: “Tak jak jsi žil“? Ať můžeš odpovědět: “Můj život nebyl marný, dal jsem vše, co jsem mohl dát a dal jsem to rád. Na oplátku mi život dal vše, co jsem potřeboval. Děkuji, mohu s čistým svědomím a srdcem plným lásky odejít, tam, kam všichni odcházíme. Děkuji za vše a všem“.
S pozdravem Adriána