Doteky

Doteky ano či ne?

Lidské tělo je tak krásné a dokonalé, plné síly, živosti a energie. Tato energie může být buď léčivá, nebo destruktivní. Může zahřívat nebo chladit. Může léčit nebo zničit.
Pohled do láskyplných očí, upřímný úsměv nebo teplý dotyk dokáže probudit i toho největšího morouse. Oči rozvibrují jemné vnitřní pocity, úsměv zlepší náladu a dotek teplých dlaní léčí i tu největší bolístku – úplně to vše cítím, když píši tato slova. Každý člověk dostal tyto dary do svého života. Někdo si je těchto darů více vědom a někdo méně. Dotek je podání ruky, objetí, pohlazení, masáž, políbení.

Proč se lidé vyhýbají dotekům?

1. Takový člověk prožil nějaké trauma – šikana, fyzické napadání, psychické týrání, znásilnění, aj.. Tam dochází k obrnění mysli i těla, je to způsobeno strachem z bolesti. A někdy to může být jen malé potrestání na zadek a zanechá to v člověku velkou bolest. Představte si, že jste malé dítě a rozlijete třeba vodu na zem. Maminka je ve stresu, nestíhá, a vy jí přidáte práci s tím, že musí po vás uklidit rozlitou vodu. Co se stane? Přijde k malému dítěti, rozzlobí se, zakřičí a dá mu na zadek. V dítěti se odehrává asi toto: “maminka mě nemá ráda, jsem jí na obtíž“. A to plácnutí na zadek bolí. Mysl si vytvoří – nemá mě ráda a tělo reaguje stažením, strachem.
    Teď si můžete vybrat pro příště:
   A) buď se uklidíte do kouta a budete ticho, nebudete překážet.
   B) budete ještě více zlobit. V obou případech v hlavičce zůstane „nemá ráda a musím se vyhýbat ruce – doteku“. V tomto případě, kdy se jedná o trauma a vy se jej chcete zbavit, protože vás omezuje v plném prožívání, můžete přijít na terapii dotykem.
2. Jsou to lidé, kteří se naučili nemít doteky. Nalhali si, že je nepotřebují, že je to hloupost někoho obejmout a nebudou s tím přeci ztrácet čas. Nejčastěji je to vidět v intimních chvílích. Jedna žena mi po tantra masáži řekla, že jí velmi chybí doteky od manžela. Tak jsem jí navrhla, ať to s ním probere. Odpověděla, že mu již říkala, ať jí pohladí po těle. On odpověděl, že nemá čas. No umím si představit, jak moc je asi ne-šťastná.

Proč?
Nejen muži, ale i ženy, se vyhýbají a bojí doteků. Myslím, že nemají vřelý vztah se svou matkou a otcem. Pokud neměli lásku v dětství, neumí ji dávat v dospělosti. Proč mluvím o lásce? No doteky jsou láska, tak jako úsměv, pohled do očí, tak stisk ruky.

Něžnosti, intimita patří k lásce. Pokud někdo nepřijímá lásku od dětství – pohlazení, přitulení, slova ujištění, podporu, pohled, dárek – tak neumí toto dávat. Přichází výmluvy – já to neumím, je to zbytečné, vyřeš si to sama, kup si co chceš, pokud na to máš…..
Nebo se to naučí, ale je to mechanické. Dává vše jen pro klid. „No když to tak chceš, tak tě pohladím, jen ať mi dáš pokoj“.  Ale ruka je těžká, neohebná, studená a oči se dívají na televizní program.
No a všichni jsou šťastni. Nebo ne? Nesouhlasíš se mnou?
Já také nesouhlasím.

Proč se vzájemně dotýkat?

Dotýkat se dětí, pohladit je a přitulit je vyjádřením lásky, kterou si uchovají ve svém srdci a tyto láskyplné doteky budou dávat dále. Dotýkat se kamarádů a přátel vytváří pocit důvěry a vřelosti. A doteky v partnerství to je balzám na duši i těle. Doteky otvírají bránu srdce, přispívají k pocitu štěstí, důvěry a jistoty. Naplní tělo jemností a radostí. Každodenní starosti pod jemným dotykem odplují, úsměv navrátí a dvě duše v lásce splynou. Dotýkat se svého těla, to znamená přijímat ho a být ukotven ve svém nitru.

Dotek, láska, štěstí

Jak toho dosáhnout?

1. Miluj sám sebe, takového, jaký opravdu jsi. Odhoď všechny naučené myšlenky a předsudky. Vstup do svého nitra, tam jsi ty. Otevři své srdce.
2. Medituj. Každý den si zpočátku najdi chvíli pro sebe a jen buď. Pak přenášej meditativní stav všude, kam to jen jde. A nakonec se meditací staneš.
3. Lásku nechej projít celým svým tělem. Každá buňka ať je naplněna láskou, něhou, upřímností, štěstím. A když už jí neuneseš, vypusť ji do světa. Dej ji potřebným.
4. Dotek se stane láskou. Tvůj pohled vnikne do nitra jiného člověka a duši zahřeje. Tvá slova vždy utěší a moudrost vydají. Tvé ruce horké jsou, zjemní se a každý dotek roztopí i ten nejstudenější led.
5. Šťastný den je každý den tvého života. Štěstí není v tom, co mohu vlastnit, ale v tom, co mohu dávat.

Měj každý den šťastný. A až tvá svíce dohoří a kamarádka Smrt přijde a zeptá se: “Tak jak jsi žil“? Ať můžeš odpovědět: “Můj život nebyl marný, dal jsem vše, co jsem mohl dát a dal jsem to rád. Na oplátku mi život dal vše, co jsem potřeboval. Děkuji, mohu s čistým svědomím a srdcem plným lásky odejít, tam, kam všichni odcházíme. Děkuji za vše a všem“.

S pozdravem Adriána

 Jak vnímá doteky si můžeš přečíst zde.