Včera ráno jsem si naplánovala úkoly – úklid, pak napsat článek, jít ven a nahrát krátké video.
Vložit článek „Tělo náš chrám“ na stránky, poopravila nějaké maličkosti na stránkách, uvařila bramborový guláš a náhle mě přepadla únava a smutek. Chvíli přemýšlím copak je za den v mém cyklu. Aha, blíží se černý měsíc – nov. Už vím, jsou to dny, kdy mám odpočívat. Poněvadž jsem již v menopauze, řídím se právě kalendářem a měsícem. I když nemenstruuji, stále mě provází měsíční cyklus.
Únava, smutek, nechtění něco dělat – co s tím teď? Naplánovaný den a ejhle změna. No a co. Nic mi neuteče a vím, že druhý den mohu mnohé dohnat.
Večer přišel Renďa domů a toužil po sblížení, vysvětlila jsem mu, co se děje, pochopil a nechal mě bez výčitek odpočívat.
Uvědomění si a přijetí touhy po odpočinku (nic nedělání) není lenost, je to ukotvení se ve svém středu, přijetí sama sebe, sladění se s přírodními cykly. Nejdeme proti sobě, proti své duši a svému tělu. Vzdáváme se v této chvíli mužské energie – musím, musím.
Znamená otevírání se jim a přijímání. Tím zvyšujeme citlivost sami k sobě. Tím, že vystoupíme z tvrdé holky, která musí vše zvládnout, otevíráme se křehkosti a zdravé slabosti. Nasloucháním právě probíhajícím emocím si uvědomujeme svou ženskou stránku, svou intimitu, svou lásku.
S Reném si hodně povídáme o emocích ženy. Jsem ráda, když naslouchá, protože to má vliv na náš společný život. Když vnímá, jak se cítím v danou chvíli, ví, jak má reagovat.
Když muž zná rozvernost emocí své ženy je to krásným požehnáním nejen pro soužití, ale také pro intimní a sexuální život obou.
Žena, která si uvědomuje své emoce, naslouchá jim a vědomě je přijímá je schopná je sdělit svému partnerovi a tím dopomáhá mu, aby si dovolil vyjádřit své emoce a pocity.
Způsobuje zmatek v těle i mysli. Každá nepřijatá emoce, ať je to smutek nebo smích (i ten mnohdy potlačujeme) se ukládá uvnitř těla a způsobuje obrňování, které se stupňuje v ne-moci. Ne- moci tělesné, emocionální i duševní.
Musíme si uvědomit, že máme své tělesné i citové potřeby a že je můžeme prožívat a vyjadřovat.
Kdykoli kdy máš čas tak se ptej sebe – „Jak se cítím? Co teď potřebuji? Co nyní prožívám?“
Konfrontace s příčinou: „Proč nemůžu projevovat emoce? Proč bych nemohla něco nezvládnout, nestihnout, nevidět? Proč nemohu být citlivá, slabá a křehká?“
Je důležité a osvobozující emoce vytáhnout na světlo, do vědomí. Tím si plně uvědomíme sebe a své potřeby.Tím si užíváme intimity a lásky jak k sobě, tak i k druhým.
Potlačované emoce – to je “těžký” kámen úrazu většiny lidí se zablokovanou ženskou energii.
Potlačované emoce = uzavřenost a vzniká špatná komunikace, hádky, nemoci, výkyvy nálad, emocionální strádání, prázdný pohár lásky…..