Existují „Problémy?“

NE!!!

Možná si nyní říkáte, že jsem se zbláznila. Všichni přeci mají problémy. Přemýšlela jsem nad posledním „Problémem“, proč je problémem.

Když se nám něco nepodaří nebo není tak jak chceme, tak to nazveme problémem. Slovo problém je snad na denním pořádku.

Mám problém:

  • Nebyla ranní stolice                       – roztrhly se mi kalhoty
  • Aktualizuje se mi počítač              –  opustil mě partner
  • Neplatí mi zákazníci                      – najít práci
  • Děti neposlouchají                         – kamarádka se na mě naštvala
  • S předčasnou ejakulací                 – nemám peníze
  • Tchýně mě otravuje                       – neumím být v přítomnosti
  • Žena na mě křičí                             – žena nechce sex
  • Nemluví se mnou                           – jsem nemocný
  • Nestihnu schůzku                           – nejede auto……

Problém za problémem. To slovo se 7 písmeny nás provází snad na každém kroku, je hluboce uloženo v mozku a vyslovujeme ho častěji, než slovo Miluji.

Slovo „Problém“ v mnoha lidech vyvolává něco nepěkného, negativního, něco, co bere hodně energie a je noční můrou. Problém = trápení.
Když se podíváme na slova výše, věřím, že mnoho z vás nyní v nich nevidí problém. Možná máte hned odpovědi: „Není problém ztratit práci, najdu si novou.“ „S tchýni si promluvím a hotovo.“ „Zavolám a omluvím se, že se opozdím.“ „Zeptám se ženy, proč se nechce milovat.“ Atd.
S odstupem vnímáme jinak. To znamená, že v danou chvíli si problém vytváříme sami.

Kdy vzniká problém?

  • Když se vyhýbáme něco řešit
  • Když si myslíme, že budeme litování a tím milování
  • Když se nechceme situaci postavit čelem
  • Když si v problémech libujeme
  • Sami problém chceme, žádáme o něj

Problém si vytváříme sami ve své mysli. Jsou nějaké situace, ale problém není. Problém vzniká podle toho, jak si situaci vyložíme.
Dejme tomu, že ejakulujete dříve, než chcete. Můžete si říci: „Mám problém s předčasnou ejakulací.“ Nebo říci sám sobě: „Zastav se, v klidu se ptej, proč ejakuluješ dříve, než chceš?“ Nějaká odpověď přijde. Třeba: „Spěcháš“ nebo „Jsi stále ve stresu“ nebo „Ženskou energii vnímáš blbě.“  Také může přijít jiná odpověď.
Už víš. Takže problém není. Aha, zase si problém vytvoříš, protože si říkáš: „No odpověď mám, ale problém je v tom, co s tím.

Není problém, jen výzva.
Problém – budeš se tím trápit a nic neuděláš.
Výzva – najdeš si řešení a třeba přijdeš na mapování mužství.

Problém je výklad situace. Záleží jen na tom, zda si problém vytvoříme nebo nevytvoříme. Problém je jen v naší mysli.
Až příště v mysli vyvstane slovo „problém“, zastavte se a přemýšlejte, zda fakticky existuje nebo jste si jej jen vytvořili.
Když to neuděláte, asi se “problém” bude zvětšovat, protože mu budete dávat energii. Když se na něj podíváte s odstupem, pak se bude zmenšovat a zjistíte, že žádný problém není.

Uvědomuji si, že když řeknu člověku, že žádný problém nemá, tak se na mě dívá, jako bych spadla z višně. „Každý má problémy.“
„Tak mi ten svůj problém řekni.“
Mnoho lidí si u vyprávění tzv. problému uvědomuji, že to není problém a sami si nachází východisko. Někdy stačí jen pár šikovných otázek a člověk si uvědomí, že opravdu to, co považuje za problém, problémem není, jen výzvou posunout se v životě dále. Nebo jen uvědomění, že musíme mluvit a podívat se z jiného úhlu.
Pak je mnoho lidí, kteří si libují v problémech a nechtějí se jich pustit, neboť si myslí, že jim přinášejí uspokojení. Tito lidé rádi navštěvují psychoanalytiky a chodí k nim mnoho let, aby jejich problémy vyřešili.  Když nejsou problémy, jak je psycholog může vyřešit. Když nic není nelze nic řešit.
Ale protože lidé problémy chtějí, pak si vždy nějaký vytvoří a aspoň si s někým můžou popovídat a psycholog je k tomu dobrý.

Jak řešit “problémy”

  • Podívat se určitou situaci z jiného úhlu
  • Podívat se na situaci s odstupem
  • Najít odpovědi
  • Vnímat problém jako výzvu
  • Dát si čas

Není potřeba „problém“ analyzovat, jen vstoupit do jeho hlubin. Když začnete problém analyzovat, můžete se zamotat v minulosti. Začnete se ptát, proč vznikl. Nepotřebujeme se vždy ptát, kde problém vznikl, jestli je od maminky nebo sourozence či z dětství. Když začneme, pak se vzdálíme od situace.
Jsou situace, které potřebují čas – úmrtí blízké osoby, rozchod, přírodní katastrofy…. V těchto případech je čas nejlepší lékař. Psychoanalytici nepomůžou. Je třeba vejít do klidu a ticha, prožít si emoce a nechat vše odeznít.

Do zenového kláštera přijde člověk s problémem. Zenoví mistři člověka odvedou do malé chýše, dávají mu jídlo a vodu, jinak se o něj nestarají. Za 3 týdny je člověk bez problému, on zmizí. Psychoanalytikovi to trvá 3 roky (i více) a člověku v tichu 3 týdny (i méně).

Nemusíme jed do kláštera, stačí nám pár dní o samotě nebo třeba týden ve tmě.

Člověk, který se neumí radovat a být o samotě si vytváří problémy, protože se tak cítí šťastný a má co dělat. Bez problému se může cítit osamělý, prázdný a zbytečný. I když asi žádný člověk problémy nechce, přesto si je mnozí vytváří, bez nich by přestali žít.

Já raději volím výzvu, radost, samotu moudrosti, úsměv a lásku. Jak to máte vy?

Na chvíli zavřete oči a pokuste se vnímat energii slova PROBLÉM a pak slova VÝZVA.
Cítíte rozdíl?

Poslední „problém“ nebyl problémem, když jsem jej přijala, úplně pustila a radovala se z přítomného okamžiku.

PS:  Má-li problém řešení, pak není třeba se trápit. Nemá-li řešení, pak trápit se je zbytečné.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.